Specifické poruchy učení jsou definovány jako neschopnost naučit se určitým dovednostem (např. čtení, psaní, počítání) pomocí běžných výukových metod při průměrné inteligenci a přiměřených sociokulturních podmínkách.
PŘÍČINY
Specifické poruchy učení se projevují u dětí napříč celým spektrem rozložení inteligenčního kvocientu, tedy jak u dětí nadprůměrně, průměrně, i podprůměrně inteligentních.
Příčin vzniku poruch učení může být více.
Můžeme k nim zařadit např.:
• Dědičnost – je to případ, kdy se v blízké rodině mohou vyskytovat lidé, kteří těmito obtížemi trpěli či trpí.
• Nepříznivý nitroděložní vývoj dítěte – tento bývá zpětně většinou obtížně prokazatelný. Uvažuje se zde například o negativním vlivu nevyvážené hormonální hladiny matky či dítěte v průběhu těhotenství, vlivu prodělaných závažnějších onemocnění matky během těhotenství, vlivu rizikových léků z hlediska těhotenství a vývoje plodu, intoxikace jinými škodlivými látkami včetně užívání drog, alkoholu a kouření. Negativní vliv na nitroděložní vývoj dítěte může mít i dlouhodobý psychický stres matky během těhotenství.
• Komplikace při porodu a v období těsně po porodu – těžký porod s přidušením dítěte nebo například těžší novorozenecká žloutenka mohou být také příčinou, na jejichž základech se mohou poruchy učení rozvinout.
• Nepříznivý vývoj dítěte v období do jednoho roku věku – sem spadá například prodělání těžšího infekčního onemocnění, úraz hlavy a podobně.
• Nedostatek potřebných podnětů – např. málo podněcující rodinné prostředí pro zdárný a včasný vývoj řeči, nedostatečná pomoc při zvládání dovedností čtení a psaní v ranném období školní docházky.
DYSLEXIE
Dyslexie – specifická vývojová porucha čtení − většinou souvisí s nedostatky ve zrakové percepci, v pravolevé a prostorové orientaci, s nedostatky ve schopnosti analyzovat a syntetizovat, v mikromotorice očních pohybů a motorice mluvidel, souvisí také s lateralizací mozkových hemisfér a poruchou koncentrace pozornosti − čtení je pomalé, neplynulé, namáhavé, s menším množstvím chyb (tzv. pravohemisférové čtení) nebo naopak rychlé, překotné, se zvýšenou chybovostí (tzv. levohemisférové čtení). Nedodržují intonaci a melodii vět.
Často se objevují specifické chyby : záměny tvarově podobných písmen přesmyky slabik vynechávání písmen, slabik, slov přidávání, vkládání písmen, slabik, slov vynechávky diakritických znamének domýšlení koncovek slov − problémy s reprodukcí čteného textu − nesprávná technika čtení – dvojité či tiché čtení.
Dyslexie – porucha postihuje základní znaky čtenářského výkonu, a to rychlost, správnost, techniku čtení a porozumění čtenému textu. Dyslektické projevy mohou mít různé příčiny a mohou se vyskytovat v různých oblastech čtenářského výkonu:
• rychlost – dítě luští písmena a hláskuje, neúměrně dlouho slabikuje, nebo naopak čte zbrkle, domýšlí slova. Není výjimkou, když dítě má dobrou rychlost čtení, umí tedy převést tvar slov do zvukové podoby, ale není schopno chápat obsah přečteného
• chybovost – dítě zaměňuje tvarově blízká písmena např. a/e, m/n, b/d/p. Může také zaměňovat zvukově blízká písmena t/d. Dochází k zaměňování pořadí písmen ve slově, kdy například slovo sen je přečteno jako nes, někdy může vynechávat písmena případně i slabiky některých slov. Další častou chybou je domýšlení slov podle jejich začátku nebo kontextu
• technika čtení – dítě například slovo potichu předčítá po hláskách a pak jej vysloví nahlas, nebo neúměrně dlouho zůstává ve čtenářském vývoji u slabikování, opakovaně čte začátky slov případně celá slova, čtení je neplynulé, těžkopádné, s častými zárazy
• porozumění – zaměření úsilí a pozornosti na zvládnutí čtenářské techniky může dítěti znemožnit více či méně porozumět obsahu přečteného. Někdy to může být na úrovni úniku detailů, či částí z obsahu. V nejtěžších případech dítě nerozumí obsahu přečteného textu vůbec
DYSORTOGRAFIE
Dysortografie – jedná se o specifickou poruchu pravopisu. Projevuje se zvýšeným počtem specifických dysortografických chyb a kromě toho obtížemi při osvojování gramatického učiva a aplikaci gramatických jevů.
Specifické dysortografické chyby
• Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek.
• Rozlišování slabik dy/di, ty/ti, ny/ni.
• Rozlišování sykavek – spodoba hlásek.
• Vynechaná, přidaná, přesmyknutá písmena či slabiky
• Hranice slov v písmu.
DYSGRAFIE
Dysgrafie – specifická porucha grafického projevu (psaní, rýsování, kreslení) − souvisí s deficitem jemné i hrubé motoriky, poruchou motorické koordinace, odlišnostmi v lateralizaci, se špatným držením tužky − projevy: psaní je většinou pomalé, písmena na sebe nenavazují plynule, dítě je rychleji unavitelné, nevydrží tempo psaní, v jiných případech je tempo psaní dostatečně rychlé, ale kvalita výsledného písma je špatná (neudrží písmo na lince, směr a sklon písma), problémem je napojování písmen na sebe, písmena nedotahují, nedopisují, nedodržují jejich správný tvar, zaměňují tvarově podobná písmena, mají problém si zapamatovat a vybavovat správné tvary písmen. Objevují se chyby z nedostatku času na napsání úkolu a kontrolu a z přílišného soustředění se na výkon psaní.
Dysgrafie se projevuje se v následujících oblastech:
• Písařský výkon vyžaduje neúměrně mnoho energie, vytrvalosti a času.
• Písmo je příliš velké, malé, často obtížně čitelné.
• Obtíže při napodobování písmen a pomalé vybavování tvarů písmen přetrvávají i ve vyšších ročnících.
• Ve svém písemném projevu často škrtá, přepisuje písmena.
• Písemný projev je neupravený.
• Neúměrně pomalé tempo psaní.
• Dítě si obtížně pamatuje tvary písmen, obtížně je napodobuje.
DYSKALKULIE
Dyskalkulie je poruchou matematických schopností, která postihuje manipulaci s čísly, číselné operace, matematické představy, geometrii.
⦁ Dítě s dyskalkulií má obtíže při osvojování matematických pojmů, chápání a provádění matematických operací.
⦁ Často si osvojuje početní spoje především pamětně, a pokud paměť selže, dopouští se „neobvyklých chyb“.
⦁ Neúměrně dlouho setrvává na počítání s užitím prstů. V jiných případech je narušena matematická logika a dítě nechápe základní postupy
DYSPRAXIE, DYSMÚZIE, DYSPINXIE
⦁ Dyspraxie – patří k méně známým poruchám. Zapříčiňuje celkovou neobratnost jemné, někdy i hrubé motoriky. Případem dětí s touto poruchou jsou například velmi úspěšní žáci ve vzdělávacích předmětech, kteří mají obtíže při výuce pracovního vyučování, v tělocviku, či výtvarné výchově. Většina dětí určitou rukodělnou dovednost zvládá jen tak „mimochodem“. Výsledky dítěte postiženého vývojovou dyspraxií, přestože vyvine značné úsilí, jsou ve srovnání s těmito dětmi velmi slabé. Jednodušeji řečeno, jedná se o děti, jejichž obratnost a zručnost neodpovídají jejich vývojovému stupni a nadání.
⦁ Dysmúzie – tato specifická porucha se objevuje poměrně často, ale nemá negativní společenské důsledky. Dysmúzie představuje poruchu hudebních schopností. Může se jednat o poruchu v receptivní složce – dítě není schopno rozpoznat tóny a melodie, správně určit hudební nástroje, nebo se jedná o poruchu ve složce expresivní – kdy dítě nesprávně vyjadřuje tóny a melodie…‐ poruchy obou složek se mohou kombinovat ve školním věku.
⦁ Dyspinxie – představuje vývojovou poruchu kreslení. V pozadí této poruchu můžeme zaznamenat dysgnosii i dyspraxii. Je charakteristická nízkou úrovní kresby dítěte. Dítě zachází neobratně s tužkou. Nedokáže trojrozměrné předměty ztvárnit na papír.
ODSTRAŇOVÁNÍ SPU
⦁ Odstraňování nebo zmírňování obtíží dítěte se specifickými poruchami učení je dlouhodobý proces.
⦁ Obecně neexistuje k nápravě specifických poruch učení žádná univerzálně platná a účinná metoda. Na základě odborné diagnózy se stanovuje specifická péče, která by měla respektovat druh a závažnost poruchy. Cestou k nápravě těchto poruch se využívá specifická reedukace, která zahrnuje speciálně-pedagogické metody. Pro dítě se specifickou poruchou učení je zejména důležitá pravidelnost reedukace, možnost sledovat vlastní zlepšení a posilování pozitivní motivace.
⦁ Reedukaci lze aplikovat přímo v prostředí školní třídy, kdy se dítěti věnuje speciální pedagog, nebo pomocí návštěv pedagogicko-psychologické poradny dítěte s rodiči, anebo i částečně rodiči v domácím prostředí.